Brownstone » Brownstone Journal » Filozofie » Právo mých kolegů říkat hrozné věci
Právo mých kolegů říkat hrozné věci

Právo mých kolegů říkat hrozné věci

SDÍLET | TISK | E-MAILEM

Federální zákon, čerpající z americké ústavy, uznává pouze dva typy projevu: chráněný a nechráněný. To dnes platí o nic méně, než tomu bylo před vypuknutím současného konfliktu na Blízkém východě.

Nechráněný projev je velmi úzká kategorie – v podstatě pomluva (v právním smyslu), podněcování k nepokojům a teroristické hrozby. Prakticky vše ostatní je chráněno, včetně řečí, které se vám nelíbí, řečí lidí, kteří s vámi nesouhlasí, které se vám nelíbí, řečí, které se nikomu nelíbí, a „nenávistných řečí“ (což je vlastně ne věc).

Problém zastánce svobody projevu je v tom, že musíte bránit právo jiných lidí říkat věci, které vám připadají ohavné. Jinak jako větší svítidla než já poznamenali, že svoboda slova jako pojem nemá žádný význam.

Jinými slovy, svoboda slova škrtá oběma směry. Nemůžete si stěžovat na to, že vás zrušili za to, že jste řekli svůj názor, zatímco přejete zrušení ostatním, kteří dělají totéž – i když skandují „Od řeky k moři“ nebo označují Židy za podlidské.

Ale to je přesně ono někteří samozvaní konzervativci dělají právě teď – zejména ti, kteří požadují, aby univerzitní profesoři přišli o práci kvůli vyjadřování propalestinských a/nebo protiizraelských názorů na sociálních sítích.

Jako vysokoškolský profesor, který čelil hněvu davu při více než jedné příležitosti, věřím, že to vytváří nebezpečný precedens.

Nechápejte mě špatně: osobně považuji takové názory za ohavné. Jsem si také vědom, že mnozí považují mé názory na různá témata za stejně odporné. Přesto oba soubory názorů, stejně jako jejich hlasité, veřejné vyjádření, jsou chráněny prvním dodatkem. 

Tady nejde o morální ekvivalenci. Věřím, že můj pohled je správný a jejich děsivě špatný, ne-li zlý. Jen nechci žít v zemi, kde kdokoli má v tuto chvíli navrch, bude rozhodovat o tom, co smí říkat všichni ostatní. 

V současné době USA nemají zákony o „nenávistných projevech“, a tak by to mělo být. Takové zákony by jednoznačně byly neústavní. Není hezké nenávidět lidi, ale vláda vám v tom nemůže zabránit, bez ohledu na to, kdo ti lidé jsou, nebo na vaše důvody, proč je nenávidíte.

I když je tedy antisemitská rétorika nemorální, není nezákonná – a ani by neměla být. Je to chráněná řeč podle prvního dodatku.

Ne každá řeč však požívá takové ochrany. Příkladem by mohly být teroristické hrozby – jako jsou ty ze strany Profesor UC Davis kdo povzbuzoval její (jeho?) stoupence na sociálních sítích, aby vraždili židovské novináře. Takové řeči jsou pravděpodobně trestné.

Je to také, podle mého názoru, trestný čin, protože žurnalistický program UCD téměř jistě zahrnuje židovské studenty a mezi absolventy UCD jsou pravděpodobně židovští novináři. Nepřát si násilnou smrt svým vlastním studentům, ať už minulým nebo současným, je tak trochu základní podmínkou pro práci na akademické půdě.

Totéž platí pro každého profesora, který přímo podněcuje nepokoje. To také není chráněná řeč.

Vysoké školy mají také plné právo zakázat členům fakulty používat své řečnické pulty k verbálnímu napadání Židů (nebo kohokoli jiného). Jako já napsal v poslední době to, co profesoři na státních školách říkají ve třídě, obecně není pokryto prvním dodatkem.

A protože takový projev je téměř jistě pro jejich kurzy irelevantní, pravděpodobně by také nespadal pod „akademickou svobodu“.

Soukromé vysoké školy jsou trochu složitější. Protože nejsou vládními subjekty, nejsou vázáni Prvním dodatkem. Většina z nich má své vlastní zásady řeči spolu s postupy pro sledování dodržování předpisů.

Existují však i jiné způsoby, jak antisemitské profesory vyhnat, než je propustit za chráněný projev. Co když například žádní studenti nenavštěvují jejich hodiny? Co když rodiče neposílají své děti do té školy? Co kdyby absolventi přestali darovat (jak již vidíme děje)?

Vysoké školy nakonec nemusí mít jinou možnost, než přerušit styky s profesory, kteří krvácejí studenty, a přitom je stojí miliony. Problém je vyřešen. 

To není rušení ani cenzura. Prostě funguje trh. Tito profesoři mohou svobodně říkat, co chtějí, v rámci limitů, ale my ostatní jim můžeme svobodně nedávat svůj čas, peníze ani děti.

Co však nemůžeme udělat, je chovat se jako cenzurní levičáci, kteří požadují skalp každého, kdo říká něco, co se nám nelíbí. Obávám se, že to je strategie, která pro nás neskončí dobře. A co je důležitější, je to v rozporu s našimi hodnotami.

Protože buď jsme tou stranou, která skutečně věří ve svobodu slova – nebo už žádná taková strana neexistuje.



Publikováno pod a Mezinárodní licence Creative Commons Attribution 4.0
Pro dotisky nastavte kanonický odkaz zpět na originál Brownstone Institute Článek a autor.

Autor

  • Rob Jenkins

    Rob Jenkins je docentem angličtiny na Georgia State University – Perimeter College a vysokoškolským pracovníkem na Campus Reform. Je autorem nebo spoluautorem šesti knih, včetně Think Better, Write Better, Welcome to My Classroom a The 9 Virtues of Exceptional Leaders. Kromě Brownstone a Campus Reform psal pro Townhall, The Daily Wire, American Thinker, PJ Media, The James G. Martin Center for Academic Renewal a The Chronicle of Higher Education. Názory zde vyjádřené jsou jeho vlastní.

    Zobrazit všechny příspěvky

Darujte ještě dnes

Vaše finanční podpora Brownstone Institute jde na podporu spisovatelů, právníků, vědců, ekonomů a dalších lidí odvahy, kteří byli profesionálně očištěni a vysídleni během otřesů naší doby. Prostřednictvím jejich pokračující práce můžete pomoci dostat pravdu ven.

Přihlaste se k odběru Brownstone a získejte další novinky

Zůstaňte informováni s Brownstone Institute